Moje milá M.,
chci se s tebou podělit o zvláštní zážitek, který se mi přihodil jedné nedávné noci.

Všechno vlastně začalo už jednou z mnoha společných meditací ve čtvrtek předtím, když se u nás doma sešli velmi vnitřně krásní a milí lidé. Celé další tři dny jsem pak chodila jakoby v oparu "požehnání", neboť při této meditaci nám bylo dovoleno spolupracovat se všemi sedmi Archanděly při čištění našich čaker a Karmy.

Ta následující neděle byla už rána čímsi jiná. Jakoby slunce svítilo jasněji , ptáci zpívali svůj jarní hymnus ještě láskyplněji a celou přírodu jsem vnímala jako nádherný obraz Mistra.
Přes den jsem pracovala s dvěma silnými pomocníky z říše minerálů, krásným tibetským doržetem - silným energetickým zářičem z čistého křišťálu - a s obsidiánovu koulí, která sama vypadá jako malý Vesmír s hvězdami. Nebylo proto divu, že večer jsem uléhala tak nabitá energií, až jsem měla dojem, že bych mohla umýt všechna okna v celém domě .
Nemohla jsem usnout, i když bylo už skoro půl druhé po půlnoci.

Tu jakoby mi tichý hlas pošeptal: "zkus tu energii použít smysluplně a jdi ji posílat do meditace". Už jsem se naučila této své "vnitřní bytosti" naslouchat a tak jsem zaujala příslušnou polohu a začala pracovat.

Nádherné, zářivě bílé neoslňující Univerzální Světlo se zvolna snáší k mé sedmé čakře, vstupuje do mého těla a jeho hladina klesá až do chodidel. Cítím velké teplo a příjemný tlak energie. Je to však celé jiné, než obvykle. Najednou se vlna bílého Světla mění v temně modrou a celou mou bytost zaplavuje paprsek královské modři. Jde to velmi rychle, následuje zářivá zlatá, pak zelená, růžová, pak třpytivě bílá, rudozlatá barva zapadajícího Slunce, fialová, až vše nakonec završuje a zklidňuje znovu Univerzální Světlo.
Představuji si světelný tunel, vycházející z mých chodidel a ze základní čakry a vstupující do nitra Země. Pozvolna se jím snáším až do středu planety k zemskému Krystalu a najednou je mi jasné, co zde mám dělat.

Zemský Krystal, to duchovní jádro naší galaxie, v těchto dnech velice poškozují události odehrávající se na povrchu Země. Dva "bratři" si tam vyřizují své pravěké spory a naše Země strádá vším, co se v té oblasti odehrává. Každý náraz ohně, každá vybuchnutá bomba se projevují na zemském Krystalu jako rány , které je třeba zahojit a vyléčit. To je možné jen energií Lásky a Světla, jemným hlazením a čištěním, do kterého je třeba dát celé své srdce.

Stojím uprostřed obrovského bílého prostoru, přede mnou se tiše objevuje duchovní bytost naší planety - Matka Země. Znám ji z moha předešlých meditací a svým vnitřním zrakem ji obvykle vnímám jako nádhernou ženu, celou blankytně modrou s mírným úsměvem.
Dnes se neusmívá, má spíš unavený výraz. Objímám ji a najednou silně cítím její bolest a tichou otázku "proč"? Moje srdce jakoby se prolnulo s jejím a v jedné chvíli mi stékají slzy po tváři. "Ach odpust´ Geo, já vím, co ti my lidé děláme. Odpust maminko Země. Mnozí z nás se v minulých týdnech snažili vyrovnávat energie, a dělali vše, aby se to, co se děje, nestalo. Mrzí mě to. Bolí mě to. Tak moc si přeju pomoci tobě i nám všem."

Dívá se na mě a já vím, že není schopna se na své děti zlobit, i když jí už léta ubližují. O to víc se mi celá Duše svírá touhou, něco pro Ni udělat. Zde na tomto místě obvykle přicházejí i mí dva osobní Andílci H. a T., kteří mi už dlouho pomáhají, když takto pracuji. I ted jsou tady a jejich čisté, líbezné tváře mě přece jen uklidňují a tiší mé city.

Tu jakoby se celá situace změnila. Něco se děje, něco nového. Zvedám hlavu a vidím , jak se ke mně světelným tunelem shora blíží cosi nesmírně zářivého, vypadá to chvíli jako samo Slunce. Instinktivně dělám krok stranou, a směju se v duchu své reakci. Vím přece, že vše se odehrává ve virtuálním prostoru před mým vnitřním zrakem a že se mi zde nemůže nic stát, ale člověk své lidské "já" nezapře.

A najednou zase stojí přede mnou! Zářivý, překrásný a tak plný Lásky a Síly - Archanděl Michael. Jeho vysoká postava (tuším,že má alespoň 4 metry) je oblečená do čehosi, co mi připomíná zbroj rytíře, ukovaná z jemných temně modrých plátků blýskajících se na všechny strany. Jeho zlaté vlasy září jako sluneční paprsky a v stříbrně modrých očích mu hrají plamínky. Křídla barvy večerní oblohy se vzpínají do nesmírné výšky, přesahujíce jeho postavu nejméně dvakrát tolik. Když jimi pohne, jejich šustot se podobná silnému větru před letní bouřkou.
Znám ho, viděla jsem ho tolikrát a přesto mně vždy ohromí svou nesmírnou velkolepostí a majestátem. Dobře si Tvůrce zvolil svého Prvního rytíře, svého Velitele všech andělů, svého Pána nebeských šiků.
Michael se tajuplně usmívá a se šibalským výrazem "to není všechno" zvedá svou pravici do výše, jakoby někoho zval k nám dolů. Nemohu od něj odtrhnout oči a i mí Andílkové se šťastně usmívají hledíce do tváře Ochránce Modrého paprsku Boží vůle. Přece však se koutkem oka podívám, koho tam nahoře Michael vyzývá svým gestem . Světelným tunelem se snáší dolů šest ostatních Archandělů!!!! Bleskne mi hlavou, že jsem vlastně neprosila ani nevolala žádného z nich?! Nechápu, proč se to děje a pak si vzpomenu na čtvrteční meditaci a na jejich nadšenou pomoc při naší práci. ONI SAMI chtějí pomáhat, to je nádhera!!! Vlna lásky mě zaplavuje a opět mám slzy v očích. Tentokrát však z vděčnosti, z lásky, z dojetí nad jejich obětavostí, kterou prokazují nám lidem a této Zemi.

První "slétá" (nemohu pro ten ladný pohyb najít lepší výraz) Archanděl Jofiel a jeho roucho i křídla září jako plátky zlata. Další Archanděl Samuel, oděný v něžné růžovo-zelené vlající fábory, jehož křídla jsou jako ranní červánky. Za ním překrásný zářivě bílý Archanděl Gabriel s křídly jako čisté stříbro. Po něm Archanděl Rafael, anděl léčitel v barvě zelené svěží louky a křídly jako listy mladého stromu. Pak Archanděl Uriel rudozlatě se třpytící ohněm a nakonec Archanděl Ezekiel, anděl transformace, v nádherné fialové s perutěmi jako jehličkami čistého ametystu.

Zhluboka dýchám a oči mám skoro oslepené tou nádherou. Tehdy při minulé meditaci přišli poprvé a já jejich barvy ani celkový vzhled nevnímala tak jasně a čistě jako nyní. Pociťovala jsem jen velmi silnou energii z jejich přítomnosti . Uvědomuji si také zvláštní vůni, která se náhle line celý prostorem a jakýsi zvuk či hudbu, jež zní jako velmi hluboké posvátné Aumm! To zpívá Michael!! Jde první a za ním se jako do procesí řadí ostatní Archandělé. Vypadají jako zářící barevné plachetnice, vyplouvající na moře s vysoko vzepjatými křídly, která šumí a hučí jako příboj oceánu a posílají barevné třpytky "prasátek" na všechny strany.

Kdybych jen měla dostatek slov, abych mohla popsat co vnímám!! Chtěla bych ted být Mistrem Leonardem a namalovat obraz s tímto výjevem, či alespoň hravým Amadeem a vložit tu nádheru do tonů hudby. Ale jsem to jen já a neumím malovat ani skládat hudbu. Promiň, má drahá přítelkyně, že se pokouším popsat slovy nepopsatelné.

Za Archanděly jdu já, ruku v ruce s mými Andílky a průvod uzavírá Matka Země. Ještě nikdy mi cesta ke Krystalu nepřipadala tak krátká a poprvé je nás tady tolik. Rozestupujeme se do kruhu a bereme se za ruce. Najednou si uvědomuji, že se svou výškou neliším od Archandělů a také bytost matky Země, která v mých vizích obvykle nebývá o moc vyšší než já, je najednou stejně vysoká. Jakoby se vyrovnaly energie!

Začínáme energeticky působit na zemský Krystal. Už nevnímám své společníky, uvědomuji si jen spoustu prasklin a tmavých šmouh na jindy zářivých plochách. Celým svým srdcem a celou myslí se soustředím, abych se napojila na duchovní srdce Krystalu. Vnímám jak proud Lásky vychází z mé Anaháty v oblasti hrudníku, z dlaní a z mé Adžny na čele. Cítím, že i ostatní dělají totéž, ale nechci se vyrušit.

Já už nejsem já, já jsem najednou Krystalem, jsem v něm a zevnitř hladím Světlem Univerzální léčivé Lásky všechny jeho plochy, prasklinky i nečistoty. Jde to kupodivu velmi dobře a velmi snadno! Jistěže, když dnes se mnou vysílají svou energii tak úžasní tvorové! Vnímám, že všude ve mě i okolo mě se objevuje opalizující něžná lososová mlha, kterou jsem nikdy předtím neviděla. Je to tak hladivé a příjemné, že se mi vůbec nechce přestat s prací. Ale zdálky slyším opět zpívat Michaela, který mě volá, zpět k těm překrásným bytostem tam před Krystalem.

Poslední pohlazení a "vystupuji" z Krystalu ven. Tváře kolem mne jsou plné nepozemské záře, Matka Země se usmívá a moji Andílci vesele tančí. Já sama mám pocit, že se snad rozletím na tisíce kousků samým blahem. Udělali jsme kus dobré práce, i když vím, že se budu muset ještě víckrát vrátit, abych v této činnosti pokračovala, dokud bude třeba. Ale pro dnešek je to hotovo, je dokonáno.
Objímám Matku Zemi, chci se vděčně uklonit Archandělům, ale nedovolí mi to. Usmívají se na mně jako na svou sestru, jako na sobě rovnou!!!! Nemohu tomu ani uvěřit, ONI děkují mně!!! Jsem tak zmatená, ale šťastná a tak o tom dál nepřemýšlím.
Loučíme se a oni jeden po druhém vystupují nahoru. Michael mě najednou objímá a jeho nepodmíněná Láska mnou prostupuje s nesmírnou něhou. Všechny částečky mé bytosti, které kdy strádaly nedostatkem, jsou nyní do posledního atomu plné Lásky, Harmonie a Klidu. Cítím se velmi obdarovaná a velmi silná!

Děkuji ti Bože za tuto meditaci. Děkuji vám Archandělé za vaši přítomnost v ní, děkuji vám moji milí Andílkové za vaši stálou pomoc na mé Cestě a děkuji tobě Matko Země za tvou lásku a trpělivost! Nakonec se obracím na svou Duši, abych jí poděkovala, že mě vedla touto úžasnou zkušeností a pomalu se vracím do svého srdce.

Otevírám oči a zjišťuji, že uběhly dvě hodiny na pozemských hodinách!!!! Nikdy jsem ještě tak dlouho v tomto stavu nevydržela. Celý ten čas jsem byla při plném vědomí, vnímala své tělo i zvuky okolního světa, jenže jakoby zastřené závojem Ted jsem úplně zpátky a jsem plná nevyslovitelného Míru. Ted už mohu usnout.
Ještě poprosím, abych nezapomněla na tento zážitek a mohla se o něj podělit, což, jak ted sama čteš, mi bylo také dovoleno.

Usínám s přáním: "Kéž jsou šťastny všechny bytosti!!!"