Karel Funk : Meditace jako píseň duše

Student filosofie se musí držet opodál pohyblivých písků, do kterých snad druzí padnou. Musí ukázat, jak se umí udržet rozumný a vyrovnaný, když se druzí stávají fanatičtí a hysteričtí, a jak umí být stále věrný a vytrvalý na této cestě, zatímco vrtkavé citlivky přijímají a zavrhují jeden kult za druhým /Paul Brunton/.

Čím poctivěji meditujeme, čím důkladněji usilujeme vyčistit různá sklepení svých niter, tím více se po nějaký čas střetáváme s druhými. Jejich nedobrota na nás doráží zdánlivě intenzivněji. Je dobré vědět, že i toto "patří k věci". Je to nutný stupeň. Jednak je nám tím po důkladnější meditaci nastavováno i důkladnější zrcadlo, jednak se tím musí zpřehlednit, zpevnit, zocelit dosud snad trochu rozbředlý obsah našeho celodenního vědomí, naše stanoviska, postoje, nálady. Usilujeme-li opravdově o své zlepšení, pak náš niterný svět dobra, lásky, pravdy, krásy se zoceluje v pevný krystal, ve kterém začíná znít univerzální síla jistoty vyššího vědomí. Jen zevním tlakem zla krystalizujeme sebeuvědomění dobra.

Štěstí pak můžeme zažívat třeba i v pozorování jak jsme kvůli zkrystalizování a upevnění vyšších hodnot a postojů stavěni do okolností, kde plynou protisíly ničivého proudu zla. I krystaly pod zemským povrchem nabývají své jedinečné struktury ve výhni okolní černoty. Zde, při postupném nabývání životní pevnosti a jistoty démantové tvrdosti a ryzosti a neporušitelného jasu, se pak mění i představa našeho cíle či ideálu, přestáváme odhadovat svůj stupeň i čas dosažení dalších cílů a začínáme prakticky chápat, že vývoj je nekonečný, že se není čeho obávat a že začínáme žít v trvalém bezpečí.

Myšlenky jsou tvůrčí síly a na co člověk myslí, tím se stává. Naše myšlení ovlivňuje trojí: 1) svět,
2) objekt myšlenek a 3) nás samé.

Nalézání pravdy nespočívá jen ve správném duchovním názoru, není ani jen ve studiu či jen v meditaci, ale v integrovaném harmonickém myšlení, cítění a jednání v praxi. Duchovní vývoj může být jen celostní, i když někomu je blíž přemýšlení, jinému meditace, jinému citovost. Jednou se to vše musí propojit. Vše se nakonec stane meditací.

Horečnost či mesianistický syndrom je spolehlivou známkou klamu.....

Skutečná duchovní bytost nevystupuje nikdy autoritativně ani exaltovaně, nesráží, ale naopak vybízí člověka k samostatné aktivitě a samostatnému rozhodování, dává posilu a povzbuzení k vlastnímu usilování, spoluvytváří s příjemcem určité hodnoty, o které již dříve usiloval. Vězme, že duchovní bytosti nedávají plody, ale semena. Pravá duchovní bytost a poctivý příjemce neapelují pouze na city, ale připouštějí k věci i rozum, vůli a soudnost.

Poctivý hledající však svůj pokrok vůbec neváže na sebevyšší sdělení, protože ví, že jeho je jen to, co si sám vybuduje.

Všechny omyly a klamy, kterými se dnes lidé tak méně a chtivě uvádějí do jakéhosi nadsmyslna, do změněných stavů vědomí, rozšiřování vědomí, channeling atd., vycházejí z toho, že své sebe-vědomí nenechávají prosvítit vlastním tvořivým myšlením. Má-li člověk vůli k vlastnímu tvořivému myšlení, nemůže se mu stát, aby byl podveden při přijímání něčeho, co má přinést zprávu z duchovního světa.

Kdosi moudrý řekl: "Když dozní hudba, zní nekonečno."

Skutečně duchovní člověk, který se o osudu či cestě druhého i cosi dozví, mu spíše jen nenápadně řekne, že by pro něho bylo to či ono dobré, a nechá mu svobodnou vůli. Nepodkládá svá tvrzení autoritou, efekty či dožadováním se svědectví, jak to či ono někomu správně řekl. Stačí jen jemné upozornění a kdo má uši k slyšení - uslyší.

T. Dethlefsen napsal, že nejnáročnější esoterické cvičení je v pozvednutí každodenního rituálu. Rituál je vědomé mikrokosmické zobrazení makrokosmické skutečnosti.

Dája